Vážení Vejprničtí,
To, co právě čtete je nulté číslo závislého občasníku Vejprnice.eu. Ptáte se: co s tím, a kdo za tím stojí?! U stolu u nás na faře jsme seděli my – Václav Kraus, Zdeněk Weiss, Ladislav Vostrý, Filip Procházka a já, Václav Rázek. Povídali jsme a vedli řeči. A bylo nás pět.
Myslím, že to všichni znáte – řeči o tom, že bychom dělali tohle tak, tohle trochu jinak a tohle vůbec ne. Jak tak řeči šly, začal se pomalu z té debaty rodit nápad, že by bylo skvělé, kdybyste se do diskuze zapojili i Vy… Myslím tím všechny Vejprničáky. Kdybyste se i Vy zapojili víc do dění a života tady ve vsi. Aby nás nebylo jen pět.
Chtěli bychom Vám v tomto občasníku poskytnout otevřený prostor pro Vaše nápady, názory a stížnosti. Tento občasník by mohl být jakési fórum, kde byste se i Vy mohli vyjádřit k událostem a dění v naší obci.
Rádi bychom část věnovali zprávám o dění na Obecním úřadě tak, jak je uvidí zastupitelé stojící u zrodu občasníku. Chtěli bychom Vás zpravovat o konkrétních bodech jednání zastupitelstva a o tom, kdo a jak hlasoval v jednotlivých bodech. Tímto způsobem byste i Vy měli šanci přes zmíněné zastupitele prosazovat Vaše případné názory a náměty. Chceme se jednoduše pokusit pojmenovat věci tak, aby i každý z Vás věděl, kdo a jak a za co zodpovídá.
Další oblastí, kterou bychom chtěli v tomto občasníku mapovat je dění kolem různých případů, které před volbami čeřily jinak stojaté vody Vejprnického rybníka. Jako příklad uveďme sluneční elektrárnu, pozemky pod komunikacemi atd. Myslíme si totiž, že některé informace jsou podávány účelově, jiné vůbec.
Ale vůbec hlavním důvodem, proč si myslíme, že pokus o zrod tohoto občasníku má smysl, je ten, že bude jakousi seznamkou. Je nás tady dost a vzájemně se skoro neznáme. I když jsme vesnice, žijeme tady ve Vejprnicích městským životem. Až na Sokol, a klub šipkařů a hasičů zde není žádný jiný společenský život. Rádi bychom umožnili všem lidem – mladým, starým, maminkám i tátům – najít tady ve vsi partu, kamarády a přátele. A přesně k tomu by měl sloužit náš občasník. Politické a hospodářské dění v obci jde svou cestou, ale lidské vztahy a sounáležitost je třeba budovat. A k tomu potřebujeme Vás, Vaše náměty, Vaši pomoc, a hlavně Vaše zkušenosti!!!.
Byly doby, ve kterých když někdo na vesnici něco potřeboval, tak šel prostě do hospody. Tak to ovšem dnes už moc nefunguje. Rádi bychom, aby náš občasník byl takovouto hospodou, kde vedle sebe budou sedět lidi všech možných zájmů a dokážou se podělit o to, co umí i s ostatními.
Právě jste si přečetli úvodník nultého čísla občasníku Vejprnice.eu. Možná, že je poslední, možná bude následovat číslo jedna. To záleží už jen a jen na Vás. Je nás pět a sami na to nestačíme a i kdybychom stačili, tak nevíme. Nevíme co Vás trápí, z čeho máte radost nebo třeba, co byste dělali jinak. Pakliže má být naše ves i našim domovem, je k tomu zapotřebí i Vás, je třeba, abyste se i Vy, podle Vašich možností, zapojili do obecního života.
Na závěr malý historický pohled. V našem kostele, kam možná o Vánocích zavítáte, si můžete v oblouku pod klenbou přečíst nápis: „Tuto krásu vztyčil Bohu, nebešťanům a zbožným lidem František Václav hrabě z Wrtby, pokladník království Českého. Sochami a mnoha obrazy ozdobil nejjasnější a nejvznešenější Jan Josef hrabě z Wrtby, království Českého pokladník a také královské vlády v království Českém přísedící.“
Když tak o těch slovech přemýšlím, tak mě napadá, co asi tak ty dva bohaté pány vedlo k tomu, že postavili něco tak krásného? Vždyť své peníze mohli investovat úplně jinak! Třeba do nějakých statků, polností, zlatých kočárů anebo je mohli prostě jen tak promrhat, třeba i v kartách. Oni však investovali svoje peníze do stavby, která jim ty peníze rozhodně nevynášela, naopak jim je odebírala. Tito pánové rozhodně neohraničovali své konání délkou svého vlastního života. Mysleli dopředu, do budoucnosti, a my dnes vidíme, že dokonce na celá staletí.
Vztáhnu-li to na dnešní dobu, tak mi přijde, že naše obecní rozhodování je pohříchu ohraničeno čtyřletými volebními obdobími, navíc podmíněné nejlépe okamžitým finančním ziskem. Nevidím nic, na co by naši následovníci byli i po staletích pyšní. Uznávám, nikdo z nás není tak bohatý jako hrabě z Wrtby. Ale co takhle nechat a darovat obyvatelům volná místa pro pár lip a laviček mezi budoucími parcelami je možná, viděno budoucností, stejný počin, jako postavit kostel. Já vím, užitek z toho není ale…
Tož všichni, co máte chuť, pište své nápady a připomínky. Občasník není náš, ale Váš! Všichni Vy, co máte chuť dělat věci jinak a nově.
Václav Rázek, 30.11.2010