MEDAILONEK
Ing. Jan Binko, 36 let
Vystudoval jsem softwarové inženýrství na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze. Již 11 let pracuji pro společnost, která se zabývá dodávkami ekonomických informačních systémů do malých a středně velkých firem. Začínal jsem na postu programátora, později jsem se stal konzultantem a následně vedoucím projektu. Nyní již čtvrtým rokem mám na starosti vedení vývoje samotného informačního systému. Jsem členem čtyřčlenného managementu.
Ve Vejprnicích žiji sedmým rokem a narodily se nám zde obě naše děti – Šimon (6) a Štěpán (4). Vejprnice jsem vnímal jako vesnici s historií, vybavenou školkou a školou… Nedokončené cesty v naší čtvrti po levé straně Křimické jsem přičítal tomu, že zástavba je nová a cesty budou dokončeny, jakmile všichni dostaví. To jsem se ale spletl. Zažil jsem pak několik let s bahnem nejen na cestě, ale i na pozemku před domem a uvnitř garáže. Procházka s kočárkem se v deštivém období stávala nemožnou. Poznal jsem také zbytek Vejprnic, kde byla situace podobná, i když se jedná o starou zástavbu. Přestal jsem věřit, že bude někdy lépe. Hledání hřišť a míst pro volný čas občanů mě začínalo uvádět do stavu, kdy jsem si přestával být jistý volbou bydliště pro mou rodinu. Cyklistika v okolí Vejprnic se podobá ruské ruletě, obzvláště když člověk veze děti. Není totiž kudy jezdit bezpečně. Někteří mí sousedé, kteří přišli do Vejprnic ve stejné době jako moje rodina, se již rozhodli vrátit se zpět do Plzně. Někteří další pravidelně prchají autem do Plzně na hřiště, která si oblíbily jejich děti. Některé polní cesty použitelné pro cyklistu postupně mizí pod ornicí, některé značené cyklostezky (směr na Sulkov) byly vědomě zničeny.
Dnes cesty kolem domů máme. Zaplatili jsme si je. Tedy někteří. Ono to nebylo totiž málo peněz. Ten, kdo nezaplatil, nemá dodnes hotový vjezd na svůj pozemek, pokud si jej nevydláždil sám. Zde jsem začal konečně chápat, že něco není v pořádku. Stejně jako to, že mi pan starosta opakovaně slíbil několik věcí, které později nedodržel a ještě zapřel, že mi je slíbil. Následně obec zavedla trest ve formě zvýšení poplatku za svoz odpadů pro ty, kteří se nepodíleli na spolufinancování nových cest. Tomuto trestu jsem vůbec neporozuměl. Jak se asi ti sousedé cítí? Takto se buduje sousedské porozumění?
I proto jsem se začal o vejprnické dění zajímat více. Začal jsem navštěvovat obecní zastupitelstva. Věřil jsem, že je to cesta k pochopení stavu, ve kterém se obec nachází. Zde jsem ale zjistil, že moje představa o fungujícím a živoucím orgánu zastupitelstva je jen iluzí. Vše zde funguje hlasem jednoho muže, který se zlobí na všechny, kteří si dovolí projevit jiný názor. Zastupitelé dostávají podklady k některým jednotlivým hlasovaným usnesením až na místě. Nedovedu si představit, jak lze hlasovat o něčem, co si nelze ani stihnout přečíst, natož pak promyslet. Urážky a mnohdy osobní výpady proti opozičním zastupitelům ze strany pana starosty nejsou výjimkou. Možná i proto letos v květnu navštívila naší radnici ministerská kontrola a zjistila 7 pochybení ve fungování úřadu obce. To je smutné, když si vezmu, že stávající garnitura ve Vejprnicích funguje již nějakých 20 let.
Když odhlédnu od těchto všech skutečností, nejvíce mě mrzí, že ve Vejprnicích jako celku se postupuje nekoncepčně, nekoordinovaně a často ve prospěch konkrétních skupin lidí. Důsledkem toho pak je to, že v nových čtvrtích je nedořešená dopravní infrastruktura, nejsou řešená hřiště pro děti a mládež, relaxační zóny pro starší občany, vše doplněné zelení. Vše se přenechává na starost majitelům soukromých pozemků. To je ale špatně. Obec musí podporovat rozvoj veřejných prostor a to rovnoměrně v celé obci. Nejen na návsi a v jejím bezprostředním okolí. Děti musí mít hřiště na dosah od svého bydliště, obzvlášť když Vejprnice nemají zanedbatelnou dopravní zátěž. Bohužel na toto není pamatováno ani v územním plánování a tak prostě na tyto věci není místo a hledat se bude jen velmi těžko. Častým argumentem v tomto jsou peníze. Ale podívejme se na to, jak Vejprnice dlouhodobě hospodaří a za co se utrácejí peníze. Každý z nás se může podívat na http://monitor.statnipokladna.cz Kolik z nás občanů například využije tu mediálně známou lesní cestu V Bezstráni? Prý však byla vybudována nejen pro možnost těžby dřeva, ale i pro budoucí generace, aby došlo k propojení obcí mezi sebou. Každý, kdo se tam byl podívat, ví, že to tak není.
Proto jsem se rozhodl, že budu kandidovat do obecního zastupitelstva. Nechci dále nečinně přihlížet k tomu, jak je tato obec vedena. Vím, že to bude cesta trnitá. Ale věřím, že na jejím konci uvidíme všichni nové Vejprnice, které budou hezkou vesnicí, ve které budeme žít rádi a budeme se sem rádi vracet nejen k přespání. Pracuji na tom již nyní, například prostřednictvím připomínek ke Změně č. 2 územního plánu Vejprnic.